Velodrom jako dřevěný pavilon. Svébytný solitér v území s velkým měřítkem, velkorysý směrem k městu a skromnější do parku. Dynamika pohybu je vyjádřená v lamelové parabolické fasádě a křivka střechy odráží tvar cyklistické dráhy.
Území mezi ulicemi Sportovní a Drobného má potenciál se stát sportovní akropolí města. Ulici Sportovní vnímáme jako hranici mezi blokovou zástavbou a parkovým prostorem se solitérními stavbami a sportovišti. Z tohoto důvodu jsme budovu velodromu pojali jako solitérní dům s výraznou vnější geometrií, který nevytváří uliční frontu směrem ke sportovní ulici, ale propojuje park se strukturou města.
Vnější tvar domu je expresivně dynamický. Diagonální lamely obíhající hmotu stadionu tvoří tvar hyperbolického paraboloidu. Lamely a část neproskleného pláště jsou pokryté obkladem z recyklovaného materiálu z potravinářského odpadu – rýžové slupky s minerálními přísadami mají neutrální přírodní vzhled.
Silueta prohnuté střechy stoupá směrem k ulici a parku a akcentuje vstup do stadionu. Terén se kolem domu přirozeně zvedá směrem do parku.
Umístěním části stavebního programu a parkování do suterénu si stavba zachovává uměřenou výšku a nechává vyniknout okolnímu přírodnímu prostředí. Sportovní plocha uprostřed dráhy je dobře dostupná přímo z terénu. Diváci stoupají k tribunám výšku jednoho podlaží, sportovci sestupují k šatnám do suterénu.
Interiér sportovní haly je výrazně dřevěný. Konstrukční dřevěné lepené sloupy nesou příhradový prstenec ze stejného materiálu. Na něm je zavěšený strop tvořený lanovou sítí s prkennou dřevěnou výplní. Dřevěná konstrukce výrazně snižuje množství zabudovaného, CO² ve stavbě a stává se vizuálně zapamatovatelnou značkou stadionu, která určuje charakter jeho vnitřního prostředí.
