Dvory navazují na industriální historii Vysočan a proměňují bývalý průmyslový areál v živou městskou čtvrť pro dva tisíce obyvatel. Město krátkých vzdáleností propojuje bydlení, práci i odpočinek v síti ulic, náměstí a otevřených vnitrobloků. Každý blok získává vlastní charakter inspirovaný historií místa a společně vytvářejí pestrou, ale soudržnou pražskou čtvrť.
Vysočany patří k pražským čtvrtím, které prošly s rostoucí industrializací rychlým rozvojem během první poloviny 20. století. O sto let později hledají svou tvář. Namísto opuštěných hal přijdou lidé, vzniknou zcela nové vazby a místa se promění. Nová lokalita Dvory se stane živým místem, kde se prolíná bydlení, práce a odpočinek. Bude domovem pro dva tisíce obyvatel napříč všemi generacemi. Urbanismus je založen na principu města krátkých vzdáleností. Základní rozvržení navrhla světově proslulá kancelář urbanisty Jana Gehla. Vývoj projektu byl konzultován s Davidem Simem a jeho týmem Softer. Návrh vychází z tradičního tvarosloví města, jako jsou ulice, náměstí, blok, dům, vnitroblok a zahrada. Rozhraní vnitrobloku a ulice je otevřené, vnitřní dvůr se stává součástí života obyvatel a podporuje sousedskou komunitu.
Severní hranu lokality lemuje železnice. Je skvělým dopravním spojením do centra, kam se lze dostat za sedm minut. Prostor kolejiště je nezastavitelný a zaručí široký výhled z bytů orientovaných k trati. Druhou hranu tvoří ulice K Žižkovu, která je dnes silničním průtahem. Všechny bloky lemující ulici budou mít v přízemí obchodní parter orientovaný do veřejného prostoru. Ulice se promění v městský bulvár. Identitu místa utváří historie prvorepublikových industriálních Vysočan, bývalých Pražíren kávy a skladových budov velkoobchodu Včela. Obchodovalo se zde s různými produkty, od potravin po nářadí. Architektonický výraz každého z bloků je inspirován vybraným druhem zboží: kořením, bylinami, vínem, kávou, pivem, pečivem či kovem. Barevnost domů je laděna do pastelových tónů. Měkkost a barevný soulad omítek vytvářejí harmonické prostředí. Architektonická řeč je založena na oknu, zdi, pilíři a římse – architektonických nástrojích, které mají pražské čtvrti po staletí hluboko zakořeněné. Stejně jako blok má každý z vnitrobloků vlastní atmosféru. Materiál dlažby i druhová skladba jsou pro každý blok odlišné a vycházejí z barevnosti jednotlivých fasád.
